Česká​​ ​civic tech společnost​ ​Decision 21​ ​přináší moderní přístup k občanské participaci. Jejím cílem je zapojit občany do rozhodování o jejich okolí prostřednictvím jednoduché digitální platformy, která umožňuje realizaci participativních rozpočtů, průzkumů a hlasování. Tato platforma funguje nejen v českých městech a školách, ale také na mezinárodní úrovni – například ve spolupráci s newyorskou radnicí. Projekt již zapojil přes milion lidí do více než tisíce projektů na čtyřech kontinentech.

V rozhovoru s Renatou Klánovou a Petrem Lebedou ze společnosti Decision 21 jsme hovořili o tom, jak platforma funguje, jaké projekty občané nejčastěji navrhují a jakým způsobem pomáhá zlepšovat komunikaci mezi radnicí a občany. Probrali jsme také jejich zkušenosti ze zahraničních projektů, především v New Yorku, a jejich pohled na budoucnost civic tech odvětví.

Jak se zrodil nápad pro vytvoření vaší platformy?

Primární impulz byl v obecné poptávce po větší participaci. Naše firma vznikla v roce 2016, kdy bylo participativní rozhodování v České republice teprve na začátku. Cílem bylo přenést osvědčené postupy ze zahraničí, kde participativní projekty už běžely, a zavést moderní nástroje do lokálního prostředí. Například jsme se zaměřili na využívání vícero hlasů v participativním hlasování, což bylo tehdy nové, ale dnes je to už industry standard.

Jaké hlavní cíle si se svou platformou kladete a jaké klíčové hodnoty jsou pro vás při rozvoji důležité?

Naším hlavním cílem je podporovat a kultivovat participaci v České republice. Přestože jsme civic tech firma a nabízíme softwarovou platformu, klademe velký důraz na lidský přístup. V oboru civic tech, který je stále v rozvoji, se snažíme fungovat s našimi partnery a klienty, kterými jsou především města a městské části, na bázi partnerství. Nechceme být jen dodavatelem softwaru, ale nabízíme i konzultace a pomoc s realizací participativních projektů.

Důležité hodnoty pro nás jsou otevřenost, spolupráce a lidskost. Chceme být nejen technologickým, ale i lidským partnerem, který pomáhá městům zapojit občany do rozhodování a přinášet tak dlouhodobé hodnoty.

Můžete nám přiblížit, jak digitální platforma funguje a jaké jsou její vlastnosti z pohledu uživatele?

Naše platforma je univerzální a přizpůsobitelná různým typům participativních projektů. Nejčastěji se využívá pro participativní rozpočty, které jsou v současnosti nejžádanější. Pro města a jejich obyvatele vytváříme webové stránky, na kterých se odehrává celý proces – od návrhu projektů, kdy občan může zadat svůj vlastní návrh, až po samotné hlasování. Web také slouží jako informační platforma, kde město sdílí aktuality a informuje o průběhu jednotlivých projektů.

Platforma funguje tak, aby občan nemusel provádět žádnou registraci ani stahovat další aplikace. Stačí navštívit webovou stránku, kde může jednoduše vyplnit online formulář a zapojit se do hlasování, přičemž jsou vždy zohledněny vhodné verifikační metody. Pro města poskytujeme administrativní prostředí, které umožňuje spravovat návrhy před zveřejněním, sledovat historii procesů, aktualizovat obsah stránky a spravovat neveřejné informace.

Dále máme speciální aplikaci pro školy, která je zaměřená na školní participativní rozpočty. Školy získají účet s přístupem k manuálům, podpůrným materiálům a nástrojům, například pro tvorbu diplomů pro žáky. Tento systém výrazně usnadňuje práci administrátorům na školách díky jednoduchému průvodci krok za krokem.

Poskytujeme i nástroj nazvaný POLL21, který umožňuje komukoliv vytvořit jednoduché online hlasování. Tento nástroj je ideální pro menší projekty, kde je potřeba rychlé a efektivní rozhodování.

Dlouhodobě spolupracujete s různými městy a partnery. Jak se tato spolupráce liší na různých místech?

Naším nejvýznamnějším projektem je spolupráce s newyorskou radnicí, která se liší už svou velikostí a komplexností. New York, jako multikulturní a dynamické město, klade velký důraz na inkluzivitu participativních projektů. V rámci participativního rozpočtu například překládáme hlasování do 27 jazyků, aby se mohli zapojit lidé z různých kulturních a jazykových skupin. Naopak v českých městech je zaměření jiné – cílem je otevřenost a zapojení co nejširší veřejnosti, přičemž klíčová je účast rezidentů s trvalým bydlištěm.

V USA je kladen důraz na kombinaci papírového a digitálního hlasování, což reflektuje snahu zapojit i lidi bez přístupu k technologiím. Například v New Yorku se hlasuje nejen online, ale i na stovkách stanovišť, jako jsou radnice, kavárny nebo kanceláře council memberů. Tato různorodost metod se u nás nevyužívá tak intenzivně, protože digitální hlasování má větší akceptaci.

Spolupráce se vždy přizpůsobuje konkrétním podmínkám a prioritám měst. Například některé české radnice kladou velký důraz na dodržování GDPR a správu dat, zatímco jiné jsou v tomto směru flexibilnější. Důležitým faktorem je také ochota a proaktivita místních úředníků, kteří musí projekt převzít za svůj a řídit jeho průběh.

Je v USA, konkrétně v New Yorku, participace otázkou politiky?

V New Yorku je práce s komunitou úzce provázaná s politikou. Každý radní za svůj distrikt je také tváří participativního rozpočtu, což z něj činí nástroj politické prezentace. Radní aktivně využívají participaci, aby dokázali, že pro svůj distrikt něco dělají, a snaží se kolem projektů vytvořit veřejnou podporu a zájem. Na rozdíl od České republiky, kde se starostové často od participativních rozpočtů distancují a nechávají jejich realizaci na koordinátorech, v USA je tento proces výrazně více propojen s politickým marketingem a veřejnou prezentací.

Je však důležité říct, že to velmi závisí na přístupu lidí. I v menším městě v Česku může participace fungovat, pokud je na radnici někdo zapálený, kdo občany aktivně zapojuje a projektu se věnuje. Naopak tam, kde je participace brána jen jako povinnost nebo formalita, chybí komunikace s veřejností a lidé často ani nevědí, že se mohou zapojit. To vede k nízké účasti a začarovanému kruhu, kdy si radnice myslí, že občany participace nezajímá, a dále ji nerozvíjí.

Jaký je z hlediska participativních projektů rozdíl mezi školou a obcí?

Ve školách je proces zapojení zpravidla rychlejší a výsledky jsou mnohem viditelnější. Děti mají příležitost poprvé navrhovat, hlasovat a spolurozhodovat o tom, co se ve škole změní. To přináší zásadní změnu v jejich přístupu a vztahu k věcem, které samy vytvořily a schválily. Tento proces také podporuje dialog mezi učiteli a žáky, kdy se děti stávají nejen žáky, ale i partnery školy.

Na úrovni obcí je proces mnohem delší a méně přímočarý. Vyžaduje systematickou a dlouhodobou práci s komunitou. Například Říčany, které se často uvádějí jako příklad dobré praxe participace v Česku, se k současné úrovni zapojení občanů dopracovávaly dlouhá léta.

Ve školách obvykle postačí překonat počáteční skepsi pedagogického sboru. Učitelé mohou vnímat projekt jako něco nad rámec jejich běžných povinností, ale jakmile se do procesu zapojí, obvykle zjistí, že nejde o tak náročný úkol, jak se obávali, a že výsledky stojí za to. U obcí je cesta ke stejnému přijetí a efektu mnohem složitější a trvá delší dobu.

Pomáháte školám, projekty prezentovat žákům? A upozorníte je předem, pokud projekt není reálný?

U participativních projektů je klíčové od počátku jasně nastavit pravidla a mantinely. Ať už jde o školy nebo městské participativní rozpočty, důraz je kladen na řízený proces, který předchází populismu či nerealistickým návrhům.

U školních projektů poskytujeme manuály a doporučení přímo integrované do aplikace, které školám pomáhají nastavit parametry projektů tak, aby byly realizovatelné. Školám, které s participací začínají, navíc doporučujeme doplňková školení. Dětem pomáháme pochopit, jak svůj návrh odprezentovat a získat podporu spolužáků, čímž se učí základům propagace a argumentace.

Na městské úrovni je klíčová konzultace s navrhovateli ještě před zveřejněním návrhů. Například pokud více občanů navrhne podobné projekty, je třeba je sjednotit, aby si vzájemně nekonkurovaly. Koordinátoři také zajišťují, že návrhy odpovídají strategickým vizím města a že návrhy, které postoupí do hlasování, jsou skutečně realizovatelné.

Důvěra a motivace jsou zásadní, zejména u dětí. Na školách nepoužíváme minusové hlasy, aby žáci mohli své návrhy s nadšením propagovat a neztratili motivaci, pokud by jejich projekty ostatní negativně hodnotili. Tento přístup podporuje pozitivní atmosféru a konstruktivní soutěžení.

Na městské úrovni záleží na rozhodnutí konkrétní radnice, zda minusové hlasy zahrne. Logika hlasování více hlasy, kde lidé mohou podpořit více projektů, zůstává populární a pomáhá eliminovat extrémní či kontroverzní návrhy. I při využití minusových hlasů však vždy dbáme na to, aby hlasování zahrnovalo i pozitivní hlasy, které ukazují, co lidé skutečně chtějí.

Minusový hlas je tedy vždy jeden?

To záleží na počtu možností v hlasování. Samotné hlasování v aplikaci je navrženo tak, aby bylo uživatelsky přívětivé a návodné. Pokud je potřeba něco opravit, aplikace uživatele upozorní. Standardně platí, že na dva plusové hlasy připadá jeden minusový hlas. Přesné nastavení ale záleží na pravidlech konkrétního projektu a požadavcích zadavatele.

Ačkoliv systém může na první pohled působit složitě, v praxi je velmi intuitivní. Jakmile si jej uživatel jednou vyzkouší, zjistí, že funguje jednoduše a logicky. Cílem je zajistit spravedlivé a vyvážené hlasování, kde lidé mohou podpořit své oblíbené návrhy a zároveň vyjádřit nesouhlas s těmi, které považují za méně vhodné.

Existuje něco, co vás spolupráce s New Yorkem naučila?

Ano, především to, že i malý tým může dosáhnout velkých věcí. Jsme sedmičlenný tým, a přesto spolupracujeme s jednou z největších radnic na světě. Často nás lidé překvapeně oslovují s otázkou, jak jsme to dokázali, protože obsloužit tak obří instituci, jako je newyorská radnice, vypadá na první pohled jako obrovský úkol. Tento úspěch nám ale dodává kuráž a motivaci, protože ukazuje, že i malé firmy mají šanci prosadit se na globální úrovni.

Spolupráce začala poměrně přímočaře. Přihlásili jsme se do výběrového řízení, uspěli jsme a od té doby s nimi spolupracujeme.

Předpokládám, že jste stáli proti velké konkurenci.

Co nás výrazně odlišuje, a co v New Yorku skutečně oceňují, je naše schopnost kombinovat papírové a digitální hlasování.

New York je obrovské město a hlasování v participativním rozpočtu zahrnuje tisíce hlasovacích lístků. Dříve museli úředníci na radnici ručně počítat papírové hlasy, což bylo nejen časově náročné, ale také náchylné k chybám. My jsme vyvinuli systém, který díky strojovému učení a umělé inteligenci tento proces automatizuje. Papírové lístky se jednoduše naskenují a výsledky se automaticky spočítají spolu s online hlasováním.

Navíc systém dokáže rozpoznat problémy, jako jsou pomuchlané lístky nebo dokreslené obrázky a poznámky, které by mohly způsobit nesprávné vyhodnocení. Takové případy jsou automaticky označeny k manuální kontrole, kterou provádí úředníci nebo my. Tato efektivita a přesnost je podle nás jednou z klíčových přidaných hodnot, díky které si naše platforma našla pevné místo na tak náročném trhu.

Jakým způsobem pomáháte zlepšovat komunikaci mezi radnicí a občany?

Samotné participativní projekty, které realizujeme, jsou vynikajícím nástrojem ke zlepšení komunikace mezi radnicí a občany. Participativní rozpočet podle nás není jen o tom, že město hledá nápady na realizaci projektů, ale hlavně o tom, jak navázat dialog a zapojit občany do veřejného dění.

Naše role v tomto procesu spočívá ve vytvoření softwarové platformy, poskytování rad a sdílení know-how, aby byl projekt úspěšný. Nechceme ale přímo suplovat roli města nebo úředníků. Naší snahou je motivovat města, aby komunikaci s občany vedla samotná radnice – aby úředníci i politici převzali iniciativu a naučili se s občany efektivně pracovat.

Z našich zkušeností víme, že pokud město jednou participativní projekt zavede, většinou v této praxi chce pokračovat. Na konci hlasování nabízíme možnost zpětné vazby prostřednictvím ankety, kde se občanů ptáme, zda by si přáli v participaci pokračovat. Průměrně 90 % hlasujících odpovídá kladně. Tato pozitivní odezva je motivací pro město i občany, aby participativní proces dále rozvíjeli a upevňovali vzájemnou spolupráci.

Máte nějaké povědomí o projektech, které se v hlasování nejčastěji objevují?

Ano, pravidelně sledujeme, jaké typy projektů se v participativních rozpočtech objevují. V současnosti jsou velmi populární skateparky, pumptracky, workoutová hřiště, psí parky nebo knihovny. Nejčastěji jde o venkovní aktivity, protože tyto projekty zlepšují veřejný prostor a mají potenciál oslovit širokou veřejnost.

Doporučujeme městům formulovat pravidla tak, aby participativní rozpočet nefinancoval činnosti, které by město mělo zajišťovat standardně, ale zaměřil se na projekty, které přinášejí něco navíc a vznikají ve spolupráci s občany. Pravidla se mohou lišit, například v Říčanech mají projekty rozdělené na malé a velké. Malé projekty, například lavičky, mají svůj vlastní rozpočet, zatímco větší iniciativy, jako workoutové hřiště, soutěží o větší částky.

V některých městech, zejména v počátečních fázích participace, je běžné, že radnice sama připraví návrhy projektů a občané poté rozhodnou, které z nich mají být realizovány. To může být dobrý způsob, jak proces odstartovat, pokud má radnice obavy z toho, že by občané mohli navrhovat nereálné nebo příliš nákladné projekty.

Objevují se v návrzích často i projekty týkající se udržitelnosti a ekologie?

Ano, ekologické a udržitelné projekty jsou v participativních rozpočtech stále populárnější, a to jak v České republice, tak například v New Yorku. Často se jedná o revitalizace parků nebo veřejných prostranství, obvykle však v menším rozsahu kvůli omezenému rozpočtu, který u podobných projektů bývá kolem 500 000 Kč. Větší revitalizace, které zahrnují například spolupráci s architekty, jsou obvykle řízeny přímo městem, a občané se zapojují spíše do výběru jednotlivých prvků, což už nespadá do klasického rámce participativního rozpočtu.

Příklady úspěšných projektů zahrnují v Říčanech realizaci solárního parkoviště nebo systém zadržování dešťové vody na budovách města. Na školách jsou populární venkovní učebny, hmyzí domečky, krmítka nebo zavádění košů na tříděný odpad. Děti někdy navrhují i projekty, které přímo reagují na potřeby jejich komunity. Na jedné škole se například podařilo holkám přesvědčit kluky, aby podpořili návrh na poskytnutí menstruačních pomůcek na školních toaletách.

Při větších projektech ale může docházet k prodlevám v realizaci, což snižuje důvěru a motivaci občanů zapojit se znovu v dalších ročnících. Proto se často doporučuje pracovat s menšími projekty, které lze rychleji a efektivněji realizovat, aby účastníci měli možnost vidět, že jejich návrhy přinášejí výsledky.

Jaká jsou očekávání ohledně budoucnosti podobných civic tech projektů a jejich role zapojování občanů do rozhodování?

Budoucnost civic tech projektů vypadá slibně, zejména díky rostoucí poptávce po participativních procesech a tlaku na naplňování cílů udržitelného rozvoje (SDGs). Civic tech se však stále neřadí mezi nejvíce diskutovaná témata, přesto věříme, že je na vzestupu. Vidíme, že města začínají více investovat do zapojování občanů do rozhodování, ať už z vlastní iniciativy, nebo pod vlivem trendů, které mezi městy vznikají.

Díky rostoucímu tlaku na transparentnost a participaci, ale i na sdílení dobré praxe mezi městy, očekáváme, že podobné projekty budou hrát stále větší roli při zvyšování zájmu občanů o veřejné dění. Technologie mohou také pomoci zefektivnit procesy participace, což usnadňuje zapojení širšího spektra občanů a přináší do rozhodování měst nové pohledy a inovativní přístupy.

Rozhovor vyšel v newsletteru Smart City Innovations Institutu zde.

‍